Vánoční nadílka

Poslední dvoudenní výpravička roku 2020, byla jedno velké překvapení. Ještě před ní, bych mohl s klidným svědomím konstatovat, že už mě v rybařině moc toho překvapit nemůže. To, co se ale během ní přihodilo, mě opět přivedlo na zem a posadilo přímo na zadek. Ale abych nepředbíhal…

Pár roků zpět, bych v prosinci měl pruty už nějakou dobou zazimované. Tato pauza mi vždy vyhovovala a já si mohl postupně přes zimu odmazávat resty, které se mi přes rok nakupily.

Ale poslední dobou a tento rok byl zcela extrémní, sledovat všechny, hlavně na sociálních sítích, jak se ve studené vodě mnoha lidem poměrně daří, to nenechalo v klidu ani mě.

Proto jsem se rozhodl vypravit k vodě i já, na jedno už dlouho vytipované místo, kde jsem očekával, že se v tuto dobu budou ryby zdržovat. Toto místo mi bylo navíc sympatické tím, že nepatří do skupiny těch typických profláknutých, kde bych si nejspíše ani nesednul.

Popravdě jsem od toho moc nečekal. Klid, ticho a samota na břehu bylo to, co jsem si opravdu vychutnával a úlovek v podobě nějakého kapříka, byť malého, to by byl opravdový bonus.

Ten přišel už po pár hodinách, když se začínalo stmívat. Měl jsem radost jako malé dítě a velikost kapříka, který měl cca 10kg ji ještě podpořila. Ta se dál násobila tím, že do konce denní doby lovu přišli ještě tři fešáci podobní tomu prvnímu.

Ve 22:00 jsem vše sbalil od břehu, lehce nakrmil a spokojený ulehl do spacáku, do dlouhého spánku. Ráno jsem nikam nepospíchal a vyčkal až do rozednění. Chtěl jsem mít jistotu, že moje montáže dopadnou přesně tam, kam chci a v pořádku. Čekám a čekám na signál, pozoruji hladinu, která je nezvykle při životě a opíjím se tím božským klidem, který jsem u vody dlouho nezažil. Z této euforie mě vytrhává zvuk signalizátoru a skákavý pohyb swingeru. „Á tloušť, tak ty jsi mi tu nechyběl“ říkám si a jdu v klidu k prutu, vytáhnout toho nenažrance. K mému překvapení o tlouště se nejednalo, byl to kapr a opět žádný násaďák. Jako ty předešlé ho odháčkuju přímo z podběráku a po výměně nástrahy opět letí montáž na to stejné místo. Po té volám bráchovi, abych se podělil o radost, jak to vše skvěle funguje. V zimě, kdy má voda jen 5°C a bere to lépe jak kolikrát v létě.

Tak a teď k tomu co bych opravdu přirovnal k předvánoční nadílce. Byl to pro mě dárek, který jsem v tuto dobu opravdu nečekal.

Telefonát s bráchou přerušuje zvuk signalizátoru a pomalá jízda. Hned po tom co beru do ruky prut, vím, že se jedná o lepší rybu. Po chvilce, když kapra přitáhnu více ke břehu, vidím v čisté vodě, že je to opravdu velká ryba. Okamžitě mi nabíhá ten správný adrenalin a rozum poroučí polevit a nic neuspěchat. Kaprovi se do mělké vody, kde jsem připravený s podběrákem, moc nechce a já se modlím, aby háček v tlamce kapra vydržel a nevyříznul se. Vše má šťastný konec a kapr, kterému jsem později navážil rovných 19kg, leží v klidu na podložce. Na telefon dělám krátké video a posílám ho bráchovi, aby věděl, co nás v rozhovoru přerušilo. Rychle stáhnu druhý prut, který jsem si stejně popotáhnul při zdolávání ryby a jdu uloveného kapra rychle vyfotit. Čekal bych, že kapr bude v tuto dobu letargický a nebude dělat při souboji moc velký odpor. Rychle mě uvedl v omyl a při fotografování o to víc. Naštěstí na jednu, dvě fotky vydržel být v klidu a šel zpět, tam kam patří. Ten blažený pocit po ulovení velkého kapra asi každý zná a já si ho patřičně vychutnávám. Při tom v klidu dávám do pořádku oba dva pruty a nahazuji zpět do vody. Otevírám si plechovku vítězného pivka a začnu si ho vychutnávat. Ani jsem ho nedopil a opět jízda na ten samý prut. Opět slušný tah a na konci divokého souboje, leží na podložce do zlata zbarvený šupináč, s krásnou formou těla a rovných 16kg. Nevěřícně kroutím hlavou…, tohle je fantazie. Pár fotografií a šup zpět do vody. Když kapr odplouvá od břehu a pomalu se mi ztrácí v hlubší vodě, ozývá se druhý prut, který jsem nechal tentokrát ve vodě. Když k němu dobíhám, cívka navijáku nabírá na otáčkách. Ryba pluje silným tahem pryč ode mě. Ten po chvíli ale odpadá a souboj ve srovnání s předešlými je poměrně klidný. Po chvíli kdy mám kapra v podběráku, si při prvním pohledu na něj říkám, že jsem snad chytil toho prvního. Stavba těla, barva, skoro stejná. Moc mě to nepřekvapovalo, protože se mi to v minulosti už stalo, ale po položení kapra na podložku zjišťuji, že se jedná o jinou rybu a po zvážení ještě o 0,5kg těžší, než ta první.

Co k tomu dodat? Jen to, že se toto šílenství odehrálo za necelé 3 hodiny a patří k těm nejsilnějším momentům, za celou mou rybářskou éru.

Příběh ještě nekončí, přede mnou zbývalo dalších pár hodin lovu a celé dopoledne příštího dne, ale krom menších kapříků se už nic zásadního neodehrálo.

Závěrem v rychlosti k mé taktice rybolovu. Montáže jsem nahazoval co s největší přesností na místa, kde se měnila struktura dna a do hloubky 3,5 – 4 metry. Do nebližší vzdálenosti od montáže jen hrstka boilie (cca 20ks) o velikosti 20mm a po každém záběru vždy dokrmil stejné množství. Pod háček jednoho prutu jsem nasadil nadipované boilie s půlkou pop up Ananas. Název boilie Vám nemohu sdělit, jelikož oficiální název ještě nemá, ale můžeme mu říkat prozatím třeba „Vánoční překvapení“, které jsem měl tu čest zkoušet celou sezónu 2020 a mohu s klidným svědomím říct, že se kluci opět předvedli a do svého sortimentu zařadí opět něco výjimečného. Co bych o něm řekl je, že bude velmi rychlé, vždy jsem dostal první záběr na prut, na kterém bylo pávě toto boilie. Máte se na co těšit…

Pod háček druhého prutu naši stálici a favorita do studené vody boilie B1, opět nadipované a s půlkou plovky Ananas.

To je z mé poslední výpravy roku 2020 vše.

Přeji všem v novém roce hodně zdraví a mnoho rybářských úspěchů v nadcházející sezoně.

Za No Respect – Kimotteam Milan Výprachtický